Životopis Vojtěcha Máši Eq.M.

Vojtěch Máša se narodil 4. 6. 1947 v Újezdu u Brna jako nejmladší ze šesti dětí do věřící katolické rodiny místního varhaníka Petra Máši a jeho ženy Anežky, rozené Haluzové. Tatínek byl v době narození nejmladšího dítěte již nemocný a v roce 1956 zemřel. Ovdovělá maminka těžce pracovala v místní cihelně a po večerech na polích JZD, aby uživila své děti. Vojtěch vychodil v Újezdu základní školu, ale studovat mu stejně jako jeho bratrům nebylo umožněno pro katolickou orientaci rodiny. Směli se buď vyučit v zemědělství nebo jít do dolů. Díky nejstaršímu bratrovi Petrovi, který se pro sourozence obětoval a odešel fárat na několik let do Ostravy, se podařilo nechat Vojtěcha vyučit aspoň „černému řemeslu“ a stal se zámečníkem - potrubářem v Královopolské strojírně v Brně. Všichni sourozenci nakonec v pozdějších letech vystudovali střední a vysoké školy.

Po návratu z vojny se Vojtěch oženil se Zdenkou Vavrovou,, která pocházela ze Slovenska a odešel z Královopolské strojírny za lepším výdělkem do Dopravního podniku města Brna, kde pracoval 12 let jako řidič autobusu MHD a přitom vystudoval Střední průmyslovou školu strojnickou v Brně na Sokolské ulici. Narodily se jim dvě děti, dcera Zdeňka a syn Vojtěch. Doma měl malé hospodářství, kterému se věnoval po práci, na jiné koníčky už moc času nezbývalo. Později pracoval jako dispečer ve Sběrných surovinách a jako vedoucí dispečer v Energetických strojírnách Brno. Jeho manželství bylo později rozloučeno.

V roce 1989 se přestěhoval do Blanska a znovu se oženil s Ing. Miluší Musilovou. Následujícího roku se jim narodila dcera Milena. Po „sametové revoluci“ se zapojil do všech tehdy vznikajících promoravských organizací a byl jejich aktivním členem. Stejně tak se aktivně zapojil i do práce v místní organizaci  KDU-ČSL. Pracovně odešel z Brna a byl vedoucím Staviv v Boskovicích a v Blansku, dokud ho v roce 1994 nepostihla těžká plicní embolie, která ho po následující roky invalidizovala. Protože jako těžce zdravotně postižený v porevoluční době obtížně hledal práci a poznal na vlastní kůži tuto problematiku, vystudoval ve svých 50 letech ještě sociálně právní poradenství pro zdravotně postižené a pracoval až do roku 2003 jako vedoucí Centra pro zdravotně postižené v Blansku. Pro postupně se zhoršující zdravotní stav musel zanechat i tohoto zaměstnání, které ho velmi naplňovalo a stal se plně invalidním. Naštěstí byla rodina v té době již přestěhována do bezbariérově zrekonstruovaného rodinného domku obklopeného lesem v Blansku-Lažánkách, kde se mu lépe dýchalo. Pokud mu to momentální zdravotní stav umožňoval, zúčastňoval se všech akcí MNK a KŘMR sv. RaK, i když už musel používat chodítko a invalidní vozík. Poslední roky byl napojen na dýchací přístroj a generátor kyslíku a od roku 2014 byl trvale upoután na lůžko v domácí péči svých nejbližších. Přesto nikdy neztrácel optimismus a do posledních chvil posiloval i utěšoval svoje milované. Byl velký a statečný bojovník. Svůj boj prohrál nad ránem v neděli dne 9.10.2016. Pohřební obřad se konal dne 13.10.2016 v kostele Sv. Martina v Blansku a po církevních obřadech byl uložen do rodinného hrobu v Lažánkách. Čest jeho památce.