Životopis PhDr. Jaroslava Zástěry, Eq. M.

Verze pro tiskPDF verze

PhDr. Jaroslav Zástěra, Eq.M. se narodil 21. března 1921 ve Crikvenici v Chorvatsku moravským rodičům. Maminka pocházela ze Ždánic a tatínek z Kralic nad Oslavou. Od svých pěti let žil na jižní Moravě. Základní školu navštěvoval v Židlochovicích a v Pohořelicích a gymnázium absolvoval v Hustopečích.
Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně dokončil až po druhé světové válce. V roce 1941 společně se svými spolužáky založil „Hnutí slovanské domoviny“. Rozšiřovali protiněmecké letáky a v okolí Náměště nad Oslavou vybudovali sklad zbraní. Když se jeden z členů organizace na zábavě pochlubil svou činností, následovalo udání německého přisluhovače a dne 30. června 1943 byl gestapem zatčen i Jaroslav Zástěra. Odsouzen byl na devět let. Vězněn byl v Brně v Kounicových kolejích, ve Vratislavi (Wroclavi), v Berlíně a v Bayrouthu, kde ho před popravou osvobodila americká armáda. Na rodnou Moravu se vrátil v polovině května 1945.
V roce 1946 se oženil s Věrou rozenou Kratochvílovou, jejíž rod pocházel z Vlkova u Velké Bíteše. Paní Věra mu byla následně po celý život i v těch nejtěžších životních chvílích vždy oporou.
Dne 7. listopadu 1947 obdržel od prezidenta ČSR Dr. Edvarda Beneše Československou vojenskou medaili za zásluhy I. stupně. Dne 17. listopadu 1947 obdržel od ministra vnitra ČSR Pamětní odznak 2. národního odboje za účast v národním odboji proti fašismu, dne 12. března 1948 obdržel Pamětní odznak za účast v národním boji za osvobození ČSR v letech 1939 - 45 a dne 29. května 1948 mu byl udělen Čs. válečný kříž z roku 1939.
Dne 23. dubna 1952 byl v Brně v Pisárkách opět zatčen, ovšem tentokrát československou Státní tajnou bezpečností (STB). Osmnáct měsíců byl držen v Brně na Příční ulici v samotce. Ve vykonstruovaném procesu se ho snažili obvinit z přípravy útěku za hranice republiky. Soud probíhal bez účasti veřejnosti a s vyloučením přítomnosti rodiny. Jeho žena Věra nevěděla po celých devět měsíců kde je a zda vůbec žije. Nakonec byl odsouzen na šest let nepodmíněně. Ihned se odvolal a ku podivu mu byl trest snížen na tři roky nepodmíněně. Strávil ho v pracovních táborech na Jáchymovsku. Nakonec zjistil, že jeho jediným proviněním byla skutečnost, že se svým rodičům narodil v tehdejší Jugoslávii, a to, po politické roztržce Jugoslávie se Sovětským svazem bylo důvodem k jeho zatčení. Po uplynutí poloviny trestu žádala jeho žena o podmínečně propuštění. Žádost byla zamítnuta s odůvodněním, že se ve vězení stýká s duchovními. Propuštěn byl až 23. dubna 1955, kde si ho v Ostrově u Karlových Varů přijela osobně vyzvednout manželka Věra. Celé hodiny musela čekat než byl propuštěn. Nakonec se ho v odpoledních hodinách dočkala a spolu odjeli domů do Brna na Moravu.
Jako bývalý politický vězeň nemohl pracovat jako právník. Prošel řadou zaměstnání a tak byl účetním i vychovatelem. V letech 1960 - 65 dálkově vystudoval pětileté studium na Filosofické fakultě tehdejší UJEP v Brně, obor dějiny pedagogiky. Když byl v roce 1968 rehabilitován, stal se dokonce šéfredaktorem Brněnského večerníku , který přivedl k nebývalému rozkvětu, když dokázal zajistit jeho distribuci do řady okresních měst jižní Moravy.
V tzv. „normalizaci“, která následovala po „pražském jaru 1968“ byl z Brněnského večerníku propuštěn a vyloučen ze Svazu novinářů, protože nechal otisknout článek, ve kterém poukazoval jak se stranické špičky tehdejšího režimu obohacují na majetku emigrantů, kteří utekli před okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy.
Do podvědomí širší veřejnosti vstoupil PhDr. Jaroslav Zástěra v roce 1983 svým článkem „Co ukrývá znojemská rotunda“ v časopisu Zápisník, kde uveřejnil svou hypotézu o velkomoravském původu znojemské rotundy sv. Kateřiny a římském původu bývalé oktogonální hlásky Znojemského hradu. Nové pohledy a nová interpretace historických skutečností vyvolaly obrovskou polemiku v různých masmédiích, které ne vždy objektivně informovaly o výsledcích jeho bádání. Své názory PhDr. Jaroslav Zástěra následně publikoval v roce 1986, kdy pod hlavičkou Jihomoravského muzea ve Znojmě vydal svou práci pod názvem „Původ péřové koruny - Postavy panovníků na českých a moravských denárech“. Publikace tehdy směla vyjít pouze v nákladu 150 kusů. V roce 1990 vyšla jeho druhá kniha pod názvem „Znojemská rotunda a Velká Morava“, kterou vydal již vlastním nákladem a v níž shrnul své dosavadní výzkumy, názory a hypotézy. Oficiální věda ji sice odmítla, ale zdá se, že PhDr. Jaroslav Zástěra měl v mnoha aspektech pravdu. Budoucnost a budoucí archeologické výzkumy ukáží, jestli předběhl svou dobu.
PhDr. Jaroslav Zástěra stál rovněž u zrodu Moravského národního kongresu, kde v počátcích činnosti zastával funkci místopředsedy. Do Moravského historického sborníku - Ročenky Moravského národního kongresu přispěl řadou podnětných příspěvků.
Za svou neohroženou propagandistickou činnost v oblasti obhajoby nových pohledů na moravskou historii mu bylo uděleno čestné členství v Moravském národním kongresu a také i ve Společenství Moravských rytířů svatého Rostislava, kde obdržel osobní znak, jehož výjimečným heraldickým znamením se stala právě znojemská rotunda sv. Kateřiny, které věnoval svůj vědecký zájem. I město Znojmo ho následně poctilo čestným občanstvím.
Dne 8. května 2000 obdržel Pamětní medaili k 55. výročí konce 2. světové války za účast v boji za národní osvobození v letech 1939 - 1945.
PhDr. Jaroslav Zástěra, Eq.M. zemřel v Brně dne 21. listopadu 2001 a byl pochován na Ústředním hřbitově v Brně do rodinného hrobu.