Životopis Doc.PhDr. Lubomíra Emila Viléma Havlíka, DrSc, Eq.M. - 1. mistra Společenství Moravských rytířů

Verze pro tiskPDF verze

*30.8.1925 - †5.3.2000

Narodil se ve Znojmě 30. srpna 1925 a na tamním reál gymnáziu zahájil svá středoškolská studia, která po okupaci Znojma v roce 1938 dokončoval v Kroměříži. Okusil úděl dělníka i totálně nasazeného na kopání zákopu pro wehrmacht. Teprve po osvobozeni mohl složit maturitu a zapsal se na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity a jako své studijní obory zvolil historii, prehistorii, angličtinu a filozofii. Úctyhodný diapazon oborů, které si nadšení studenti po otevření českých vysokých škol tak rádi zapisovali, i když většina pak musela své vize korigovat.

Zde na fakultě si Havlík osvojil dobré znalosti světových jazyků a jazyků slovanských národů. Dostatečnou znalost latiny si přinesl ze střední školy. V tehdejší době vedoucími osobnostmi na historických oborech byli profesoři Rudolf Urbánek, Jindřich Šebánek, Josef Macůrek a Rudolf Holinka. U prof. Šebánka si osvojil akribii práce s písemnými prameny, u Holinky jemnost jejich interpretace. Havlík byl schopen přijímat podněty profesora Macůrka a samostatně rozvíjel jeho impulsy. Zaujalo jej též Macůrkovo tradování dějin Slovanů v rámci dějin Evropy od nejstarších dob do 19. století. Stal se v prvé řade jeho žákem, a to jak tématikou svých prací, tak srovnávací metodou, uplatněnou ve většině svých studií, zvl. syntetické povahy. Ovlivněn profesory Poulíkem, Hrubým a Kalouskem a bohatstvím nálezů hmotné povahy z doby Velké Moravy, rozšířil svou noetickou základnu o studium bohatých nálezů hmotné a duchovní kultury etnika Velké Moravy.

Docent PhDr. Lubomír Emil Havlík, DrSc, Eq.M.. patří k nejproduktivnějším žákům profesora Josefa Macůrka, DrSc. Svou publikační činnost zahájil regionální studii "Počátky historického Znojemska" (1952), na niž navázala práce "Znojmo z minulosti města a jeho památek" (1956). V těchto studiích rozvíjel závěry své doktorské disertační práce. Havlík sice začal regionalistikou a nakonec se k ní opět vrací, ale stěžejní díla jeho úctyhodné publikační spirály se vztahují ke studiu procesů etatizačních, etnogenetických a christianizačních, k počátkům slovanského písemnictví a k formování evropského křesťanského univerza. Zde je těžiště jeho poznávacího usilování. vyznačujícího se píli, houževnatostí, urputností a vědeckou invencí. Havlík je autorem 16 samostatných knih a sedmi svazků edic pramenů, z nichž pětisvazkové Magnae Moraviae Fontes Historici (Nakl. Masarykova univerzita, Brno 1966 -1977) mají trvalou hodnotu. Dále Havlík je spoluautorem 22 knih, napsal 47 studii a referátů do mezinárodních sborníků a kongresových publikaci. Z jeho pera vyšlo více než 50 vědeckých studií a úvah, uveřejněných v odborných časopisech u nás, v Rakousku, Polsku, Rusku, Německu, Maïarsku. Jugoslávii, Bulharsku a v Slovenské republice.

Tématicky se Havlíkovy studie zabývají etnogenezí Slovanů a jednotlivých slovanských národností, jejich migraci do střední Evropy a na Balkán, do Dolního Rakouska. Havlík studuje vývoj jejich národnostního uvědomovacího procesu. Značnou erudici prokázal při zpracováni problematiky typologie raného feudalismu. Výsledky řady analytických studií shrnul v syntetizujících monografiích: "Morava v 9 - 10 století" (1978), "Velká Morava a středoevropští Slované" (1964). Za vrchol jeho díla třeba považovat syntézu "Slovanské státní útvary raného středověku" (ČSAV, Praha 1987, 250 stran).

Dalším Havlíkovým okruhem badatelské činnosti je studium procesu evropské christianizace, lépe christianizace Evropy včetně slovanských národností, vznik církevněslovanského písemnictví, dále epochálního významu misie Cyrile a Metoděje a konečně studium vývoje evropského křes?anského univerza. Ocenit třeba vědecký přínos Havlíkových studií o místu a významu Velké Moravy v Evropě, vztazích tohoto regionu a jeho etnika k politickomocenským a kulturním centrům k Byzanci. Římu a konečně k Franské říši.

Tento letmý náčrt odkazu Havlíkovy bohaté publikační činnosti by nebyl úplný kdybychom se nezmínili o jeho podílu na syntézách dějin jednotlivých slovanských národů a států a na popularizaci výsledků tak bohaté práce.

Strmá spirála Havlíkovy publikační činnosti se uzavírá jeho studiemi o rodném Znojmě - "Znojmo v době knížecí" a "Dějiny královského města Znojma a znojemského kraje", bohužel poznamenanými patrným chvatem a řadou nepřesností. To však nemůže nijak umenšovat Havlíkovy nesporné zásluhy o rozvoj poznání dějin Velké Moravy v rámci dějin evropských se složitými procesy christianizačními. etnogenetickými a etatizačními. Odrážejí současný stav poznaní, na jehož rozvoji se Havlík významně podílel. a jsou východiskem k dalšímu rozvoji. Poznání je složitý proces a samo o sobě představuje nejrevolučnější fenomén dějin lidstva.

Docent Havlík měl však též přímo zakladatelský význam - vedle Doc., Dr. Boleslava Bárty - ve Společnosti pro Moravu a Slezsko, s jejíž finanční podporou publikoval některé své knižní práce, věnované Velké Moravě v brněnském nakladatelství JOTA. Je však třeba též vyzdvihnout jeho obětavou práci v promoravských občanských sdruženích. např. Národním kongresu a v Radě MSA, jejímž byl aktivním členem již od jejího počátku v roce 1994.